Ekoklub GCH vyrazil za sovami ...
V pátek 13.3.2015 navečer jsme se s naším
Ekoklubem GCH vydali za účelem poznávání sov do Horní Krupé. Zde je pobočka CEV
Chaloupky, která pořádala „Soví houkání“ již jako svoji tradiční akci po
několikáté.
Už od začátku bylo více než jasné, že neuslyšíme nebo neuvidíme tolik sov, kolik bychom chtěli, protože bylo mlhavo, vlhko a pěkná zima!
První část akce probíhala uvnitř ve středisku, kde jsme viděli fotografie sov z blízkého okolí, mohli jsme si vyrobit sovy z přírodních materiálů, nebo zvládnout kvíz o sovách.
Okolo šesté hodiny večer, když už se začalo stmívat, jsme vyšli z místa setkání, jako obrovská skupina přírodních nadšenců, asi dva kilometry po blátivé cestě směrem k lesu. Když jsme došli na začátek lesa, pan Špinar, ornitolog, který nás celou akcí provázel, začal pouštět na magnetofonu zvuky vábení kulíška nejmenšího, i když zde byla velice malá pravděpodobnost, že bychom nejmenší sovu ČR uslyšeli, natož uviděli. Chvíli jsme poslouchali vábení této sovy a zároveň jsme ji lákali, aby k nám přilétla, ale nepodařilo se. Podobně jsme nebyli úspěšní ani s výrem, nebo kalousem.
Popošli jsme tedy o kus dál k malé lesní mýtince a zkoušeli jsme pomocí nahrávek přilákat do naší bezprostřední blízkosti puštíka obecného. A konečně se za pár minut čekání puštík ozval a nebyl sám! Byli tam dva, protože jsme byli na hranici jejich teritorií. Dokonce nad námi několikrát přelétli, ale protože sova není při svém letu slyšet, všiml si toho jen málokdo.Cestou zpět do vesnice jsme si sdělovali zážitky z této „noční vycházky“ a nebylo jich zrovna málo!
Celá akce se určitě velice líbila nejen mě, protože jsme se dozvěděli o sovách mnoho nového a zároveň je mohli slyšet v plné kráse!
Už od začátku bylo více než jasné, že neuslyšíme nebo neuvidíme tolik sov, kolik bychom chtěli, protože bylo mlhavo, vlhko a pěkná zima!
První část akce probíhala uvnitř ve středisku, kde jsme viděli fotografie sov z blízkého okolí, mohli jsme si vyrobit sovy z přírodních materiálů, nebo zvládnout kvíz o sovách.
Okolo šesté hodiny večer, když už se začalo stmívat, jsme vyšli z místa setkání, jako obrovská skupina přírodních nadšenců, asi dva kilometry po blátivé cestě směrem k lesu. Když jsme došli na začátek lesa, pan Špinar, ornitolog, který nás celou akcí provázel, začal pouštět na magnetofonu zvuky vábení kulíška nejmenšího, i když zde byla velice malá pravděpodobnost, že bychom nejmenší sovu ČR uslyšeli, natož uviděli. Chvíli jsme poslouchali vábení této sovy a zároveň jsme ji lákali, aby k nám přilétla, ale nepodařilo se. Podobně jsme nebyli úspěšní ani s výrem, nebo kalousem.
Popošli jsme tedy o kus dál k malé lesní mýtince a zkoušeli jsme pomocí nahrávek přilákat do naší bezprostřední blízkosti puštíka obecného. A konečně se za pár minut čekání puštík ozval a nebyl sám! Byli tam dva, protože jsme byli na hranici jejich teritorií. Dokonce nad námi několikrát přelétli, ale protože sova není při svém letu slyšet, všiml si toho jen málokdo.Cestou zpět do vesnice jsme si sdělovali zážitky z této „noční vycházky“ a nebylo jich zrovna málo!
Celá akce se určitě velice líbila nejen mě, protože jsme se dozvěděli o sovách mnoho nového a zároveň je mohli slyšet v plné kráse!
Anna Štorková, kvarta
